Jyväskylä knitting festival ♥

(ENGLISH at the bottom ;) )

Téměř po roce neveselých událostí jsem si řekla, že už je čas, abych se opět vrátila ke svému životu. K tomu, co mě baví, co mi dává smysl. Předení, a navrhování, se kterým jsem začala, mi moc chybělo, a když jsem mohla občas usednout ke kolovrátku, byla jsem nebývale nadšená. A myslím, že svůj „návrat“ jsem oslavila velmi pompézně – vypravila jsem se na festival pletení do Jyväskylä. Spousta lidí asi nechápe, proč jsem musela ujet 1800 km kvůli festivalu pletení, ale když máte v něčem vášeň, je to naprosto přirozená věc. Samozřejmě jsem nejela (jsme nejeli :o) jen na jeden den a zase zpět, ale následovalo putování po středním Finsku a národních parcích, Karélii a jižním Finsku, ale o tom tu psát nebudu, neb toto není cestopisný blog.

O festivalu jsem věděla už dlouho, a snila jsem o něm celý rok – tak moc jsem si přála tam jet, spíš než uzavřít nějaké věci (které nakonec nejdou „uzavřít“) jsem prostě chtěla zažít něco, o čem jsem byla přesvědčená, že ve mně opět probudí „úžasnost vlny“.

Už samotná cesta byla po pravdě poněkud výzva, protože jet ze severních Čech až do Tallinu starou Fabií… nalodit se na trajekt a dalších 270km do Jyväskylä no, ne že bych se vyloženě bála, spíš jsem byla plná „dobrodružného očekávání“:)

A nemohli jsme si moc dovolit nikde zastavovat a případné neplechy nechat opravovat, protože jsme vyjížděli 6. července, a to byl den, kdy festival začínal – a osmého už jsem chtěla být na trhu. Tolik k cestě. Všechno šlo dobře.

Do Jyväskylä jsme dorazili podle plánu, našla jsem trh, a následujících pár hodin mám mlhavě rozmazaných. (To je představa partnera. Občas budu psát co o tom říkal on, protože jednak je statečný, že celé to vlněné šílenství absolvoval se mnou, takže si to zaslouží, a jednak mám možná maličko zkreslený úsudek, pokud jde o klubíčka.)

Ve skutečnosti si pamatuji všechno – ale zdá se mi, že to uteklo tak moc rychle! V podstatě jsem byla „jen“ na trhu, ani jsem si nekupovala lístek na žádný workshop - ne, že by mě nelákaly, ale některé co mě lákaly bych nestihla a některé byly pouze ve finštině. A jiné byly prostě moc drahé, nebo – nechci se teď zamýšlet nad významem „drahosti“ – spíš jsem chtěla peníze utratit za skvělé finské vlnky, než za workshop. Někdy na nějakém festivalu možná, proč ne. A když jsem pak viděla, jakou rychlostí mizí vlny ze stánků, myslím, že jsem udělala dobře.

Přivezla jsem si příze. Několik přízí. (já – přivezla jsem si příze/partner – přivezla jsem si nezměrnou hromadu – objektivně – ano, mám několik přízí :D). Byl to ráj. Jednak šílenost, protože prostě obří hromady úžasně barevných přízí všude kolem mě, ale byla to nádhera – vidět a vzít si do ruky všechny ty vlnky, které jsem vídala na internetu – značky jako Lanitium Ex Machina, Knitlob´s Lair, La Bien Aimée (jediná ne-finská značka co jsem pořídila), Tuku Wool, a Ikke… achich. S majitelkou vlnek Ikke – Ninni – se znám nějakou dobu, myslím, že jí můžu nazývat tak trochu kamarádkou, známe se ještě předtím, než Ikke založila – nikdy jsme se naživo neviděly, ale když jsem se blížila k jejímu stánku, hned mě mezi lidmi poznala, a jednoduše – bylo to moc hezké, srdečné setkání, jako vidět se s kamarádkou, kterou znám nějaký čas :)
(A taky jsem se speciálně na její stánek těšila moc moc, protože její vlnky jsou nádherné… ♥)

V podstatě všechny vlnky co jsem pořídila jsou buď ručně barvené ve Finsku, nebo – (ještě lépe) – přímo finská vlna z oveček Finnsheep – což je báječné plemeno, ale o tom někdy v dalším článku.

Ráda bych nějak barvitěji popsala, co všechno jsem viděla a zažila… Ale když nad tím přemýšlím, asi není způsob, jak to popsat všechno. U některých stánků jsem si chvilku povídala s majitelkami, u některých jsem jen okukovala, táhla jsem tašku plnou vln a byla jsem šťastná. Ve svém. V prostředí, které miluji, doopravdy miluji. Byl to báječný den, a kdykoliv se na koupené vlnky podívám, mám z nich ohromnou radost, připomínají mi to nadšení z festivalu, ten klubíčkový shon všude kolem, ta milá setkání, to všechno ♥ A těším se, až budu z vlnek něco tvořit – budou to nezapomenutelné kousky do mého šatníku.

Malá barevná ukázka z festivalu následuje!

Na cestě k festivalu – krásně obháčkované stromy./ On my way to the festival. Beautifully crocheted decorations on trees.

První stánek, šílenství začíná. A ano, vyzbrojila jsem se pletací sukní a čerstvě dodělaným svetrem. :) /First booth, starting madness. And yes, I have my knitting skirt and freshly finished sweater. :)

(Ty dvě totožné dámy jsou čistě náhodné. :D / These two similar ladies are just a coincidence :D)

Knitlob´s Lair ♥

La Bien Aimée! A krásná taška jako dárek ♥ / The beautiful tote bag as a gift ♥

Povídání nad finskými vlnkami, o téhle finské farmě se můžete dočíst v zimním vydání časopisu Laine / Talking about finnish wool, and about this Finnish farm you can read about winter Laine magazine

Výraz štěstí a Lanitium Ex Machina. / Happy face!

 Ninni :) Jsem tolik ráda, že jsme se konečně viděly! /  Jsem tolik ráda, že jsme se konečně viděly!

Relaxace v parku – a kochání. / Relax in the Church Park – and enjoying  :)

3

Musím se pochlubit. Odpusťte. :) / I have to share these with you. Forgive me. :)

Almost after an year full of sad things I decided to return to my life. To things that give me purpose, to things I like. I missed spinning and designing, everytime I sat with my spinning wheel and wool, I was so happy. So I think, I celebrated my return in a very pompous way. I wanted to visit the knitting festival in Jyväskylä. Many people maybe don´t understand, why I had to go 1800 km to see „knitting“. But when you are passionate about something, it´s just a natural thing. Of course we didn´t go just for the festival and back – we visited some national parks, Carelia and southern Finland – but I won´t write about this, cause this is just not a blog abut travelling.

I knew about the festival for a very long time, I dreamed about it for an year – more then close some things in my life (which aren´t just possible to close) I wanted to start to feel the „woolen amazingness“ again.

The journey itself was quite a challenge, because… drive from the northern Czech to Tallinn, with old car, then board on a ferry to Helsinki, and then drive 270km to Jyväskylä – I wasn´t so scarry, rather I was full of adventure expectations :D

 And we just couldn´t to stop somewhere and deal with some car issues, because we left on 6th July and that was the day when festival started. And on 8th I wanted to be there. So that´s about the journey. Everything went happily ok.

We came to Jyväskylä as planned, found the festival, and my memories of next few hours are blurred. (That´s my partner´s vision. :D Sometimes I will write also what he told or what he thought – because he was very brave to be there with me, so he deserves it, and also my opinion is maybe quite distorted whet it came on yarns.)

In fact, it was just wonderful! And very short. I was basically „just“ in the marketplace – I didn´t even buy any tickets for workshops – it´s not like I don´t want to visit any workshops – but some workshops I was intersted in were when we were driving, or they were just in Finnish, or simply – some of them was quite expensive for me – but well, I don´t want to talk about what is expensive and what´s not – I just wanted to spend my money for yarns. Maybe, some day, on some other festival, why not. But this time, when I saw how quickly was some yarns sold out, I guess I didn´t make a mistake about my decission of not going to workshops.

I bought yarns. Few yarns. (me – yes, I have yarns / partner – I bought a measureless pile of yarns / objective – yes, I have few yarns. :)). I was in a heaven. A madness, because of that huuuge piles of amazingly coloured yarns all around me – but it was wonderfu, to see and touch the yarns I know from the internet – like Lanitium Ex Machina, Knitlob´s Lair, La Bien Aimée (only non-Finnish yarns I bought), Tuku Wool, and Ikke… Oh, Ikke. With Ikke´s owner, Ninni, we know each other via internet for some time – even before she started her own businness, so I was looking forward to see her in life. And it was such a nice meeting, like with a friend I know for a long time, she recognized me immediately when I was coming to her booth, we talked for a few moments, and of course, I couldn´t leave without some beautiful yarn and wool, because she is such a talented dyer! ♥

Almost all yarns I bought are from Finland – from Finnish indie dyers – or even better – from Finnsheep, which is a great kind of wool – but about it in some next post! 

I would like to write about the festival more properly. But I can´t, I guess. There isn´t a way how I can describe all the things. But I was so happy there. I was in „my place“. Somewhere I bought yarns, somewhere I was talking with shop owner´s… And everytime, when I look at the yarns, I have to remember that excellent day, full of sun, nice people, happy meetings, everything ♥ And I´m looking forward to create something from these yarns – it will become an unforgettable pieces to my wardrobe :)