Leden - vepřový dárek, vřesový svetr a ušitá katastrofa!

 Plánovala jsem, jak svoje každoměsíční tvořící sumárum pojmenuju s nějakým rýmem, aby to bylo chytlavé a stylové, ale v poezii jsem odjakživa naprosto nemožná, až trapná, tak vás svých bědných poetických pokusů ušetřím, a půjdu rovnou k věci :-D

Nečekejte jen chvástací a vytahovací odstavce o tom co všechno jsem stihla a co nového jsem se naučila. Prakticky jsem nestihla nic moc než “vepřový dárek” pro svištíka, jedny ponožky, doplést svetr a totálně zmasakrovat můj šicí pokus! Fakt hrůza. Ale tenhle blog se tak postupně přetvořil z “předecího naučného” na.. na.. nějak nevím jak to pojmenovat - ale vždycky mě neskutečně těší, ba i dojímá, když dostávám tak milou odezvu a píšete, jak to bylo zábavné čtení a občas jak se někdo něčím inspiroval. To je vždycky jako taková zlatá medaile - a vlastně asi proto to pořád dělám :-))) (a vlastně mě to přesně takhle moc baví - mnohem víc než hrát si na předecí encyklopedii, na to stejně nemám tolik potřebného knof-hof)

Ale popořadě - a tu šicí katastrofu si nechám na konec (i když to bohužel rozhodně není to “nejlepší na konec”). 

Vepřový dárek! 

Miluju plyšáky! Milovala jsem. Teď už jsem dospělá :-)) a vždycky se mi líbily různé pletené a háčkované hračky, ale nikdy jsem si nic nevyrobila. A je to možná dobře :-) teď jsem měla velkou motivaci, synkovi byl na začátku ledna rok, a já mu chtěla uplést prasátko z jeho první knížky Tři čuníci. Moc se mi líbí “plyšáčci” od Julie Williams ( tu ) - takže čuně bylo jasným favoritem číslo jedna (číslo dvě bude nejspíš ušák! :-D), jen tedy ten námořnický oblek jsem mu plést nechtěla, tak jsem ho ohákla do oblečků právě toho ušáka - a vyladila jsem to do barev nejoblíbenějšího modrého prasátka z knížky. Byl to takový dárek spíš vlastně pro mě a na kochání pro babičky, šmudlu totiž moc tyhle hračky co nic nedělaj neba... jooo kdybych mu dala starou klávesnici co ideálně svítí a bliká, to by bylo! Bohužel pro něj ale takový pattern neznám :-D Ale celý tenhle scénář mi byl dopředu jasný, tak jsem si ani nedělala nějaké představy, a jsem za to ráda, jinak bych byla zklamaná. Ale tak chvíli si s ním hrál, to zas jo, a i teď ho občas počastuje svou pozorností - takže jsem spoko :-)

Jinak - návod je i s fotopostupem, což jsem kupodivu docela ocenila. Nejtěžší na všem tom nimrání se byla hlavička - zbytek tělíčka byl jednoduchost sama - a myslím, že ty tělíčka má Julie stejná u všech zvířátek, tak alespoň vím, že případná další hračka bude zas o kus jednodušší :-) Tady je, vepřista.

A dál!

Svetr Koru! Takový nečekaný projekt, který rozhodně nebyl v plánu - ale když jsem ho viděla, okamžitě jsem začala brousit jehlice a chystat přízi. To takhle jednou Anna Johanna udělala hlasovací akci na instáči aka “pojďme společně navrhnout svetr!” 

Oh, já miluju klikat na hlasovací ano nebo ne tlačítka, zvlášt když to má něco společného s klubíčky, takže u téhle taškařice jsem rozhodně nemohla chybět. Hmmm takový kardigánek, s krajkou nebo káblema na rukávech či spodním lemu..! Zní vám to taky jako rajská hudba? No, mě to tak rozhodně znělo - ale bohužel jsem byla mezi hlasovací menšinou, takže zvítězil úplný opak. Svetr, crop délka, krajka ve výstřihu. Hm, dost nuda (promiň A.J.!!). Ale když jsem viděla, jak svetr pomalu vznikal, a jak nakonec vypadal! Styděla jsem se za svoje odsouzení - a už už jsem si představovala, k čemu všemu se mi bude ve vřesové barvě hodit. A ta krajka - ve výstřihu - a na vrchu “spadlých ramen”! Naprosto delikátní! 

Měla jsem utkvělou představu vřesové příze - a doma několik přaden finské vlny z přádelny Pirtin Kehräämö (neřešte to, to prostě normální člověk nepřečte :D) - a protože mám udělaný od podzima velký vzorník téměř všech svých barev, v různých odstínech - nebylo moc složité přijít na ten správný odstín “zašlé růžové”. Oříšek byl spíše ty speckles na tom - jelikož u přírodní vlny ty vlákna čouhají ven - a spekle se dost rozpijí (u úprav superwash a u mixů s nylonem se to právě nerozpije a spekle zůstanou speklemi). Stálo mě to jen asi dvě cvičná malá přadýnka, a voilá - už jsem pletla vzoreček - a ty “rozpité spekle” se mi vlastně dost libí! Kdyby to někoho zajímalo, tak jsem použila spekle z barvy, z které je základní barva příze a k tomu ještě trochu vínové (tu snad musím propašovat všude haha). 

Abych řekla pravdu, zamilovala jsem se do týhle barvy a myslím, že jí zkusím na nějaké ladící ponožky. Protože mít ladící svetr s ponožkama? Must have!

Nikdy jsem nepletla svetr s takhle spadlými rameny, takže ta konstrukce byla trošičku jiná a tím pádem trochu výzva - ale nic co by se nedalo zvládnout - a celkově se to pletlo skvěle! Tělo i rukávy po krajce hladká nuda, což je večer k filmu ideál - a vlastně jsem si tak jakože nastavila takové vlastní pravidlo, abych měla vždycky aspoň jeden projekt takovýhle hladkonudný, právě k tý telce. Prostě syndrom neklidných rukou.

Když jsem svetr dopletla, klasicky mi to trvalo, než jsem se odhodlala ho nafotit. Je to vždycky kus velkého nepohodlí, dělat nějakou pózu a uměle se usmívat... a když se zkusím tvářit “přirozeně” a dělat přirozenou pózu, na fotkách je pak něco takovýho... 

Takže teď ty úžasně přirozeně vypadající fotky :-)))

Ponožky. Téma letošního roku. Tu končí KAL s knihou “52 týdnů ponožek”, tu běží celoroční KAL s upletusi :-)) a je to super! Všude se to hemží ponožkama, a já myslím, že je to akorát “včas”, ukázat světu (no, spíš naší republice) že pletený fusky jsou zcela oprávněně vysoce módní záležitostí! A teď jako fakt nemluvím o tom projektu ponožky od babiček nebo jak - jako nápad asi dobrý, rozhodně nic proti, ale já si teda pod pojmem “krásných ručně pletených ponožek” představím něco trochu jinýho než akrylovou hrůzu v totálně nevkusně neladících barvách... ale tak proti gustu! :-) O to víc mám chuť nést vlajku v hnutí za krásnější ponožky! :-D

Takže. Jak jsem psala už minule. A předminule. Jsem rodící se “ponožkoplet” - a líbilo by se mi za každý jeden měsíc vytvořit alespoň jedny ponožky. Vkusné, barevně ladící, prostě krásné!

Teď ta méně originální, leč hlavní část mého ponožkového žbleptu: které byly LEDNOVÉ? Méně originální je na nich to, že jsem je pletla už potřetí. Ale tentokrát zcela sobecky pro sebe - a z té nejvíc nejbožejší barvy co Tukuwool v barevnici má. Ujo! (Ne, to není nějaký přiúchylnělý můj povzdech - to je název té barvy; a znamená “plachý”. Nádhera :-))

Protože jsem je pletla už dvakrát (vlastně čtyřikrát :-D), tak teď to byla fakt rychlovka. Z necelých dvou přaden. A na trojkách! (To jako velikost jehlic, kdyby někdo nevěděl :-D  což předpokládám, že nikdo takový není, z mých ctěných čtenářů ♥)

Tady jsou!

Jestli někdo sledujete občasné novinky na severském vlnění - Tukuwool chystá novinku - DK přízi... A já se nemůžu dočkat na tuhle barvu v dékáčku! To bude jistojistě nějaký svetr, ať mám tuhle barvu ve všech Tuku-tloušťkách a na všech typech pleteností! :-D 

Když jsem psala o svém rozháčkovaném květinovém šátku a plánech pro tento rok, měla jsem takovou vizi, že když denně zvládnu jednu kytku, tak ho doháčkuju a snad ho ještě stihnu na konci zimy nosit! A ano - úspěch tak napůl - sice jsem s tím začala až 20. ledna, ale zatím se držím! (Občas jednu, občas nic a další den dvě - ale pořád se na počtu držím, hiphip!!) 

Leč není moc co ukazovat. Vypadá pořád stejně jako na začátku :-D 

A teď borec na konec! 

Bylo nebylo. Občas jsem se pokusila něco ušít. To víte, která pletařka není posedlá taštičkami? A ta představa, že bych si mohla kdejakou taštinku ušít sama? Tak jsem začala. Napřed jednoduchá stahovací - no, ups, žádná sláva, nevadí, použiju jí na tukuwoolní zbytky. Pak zkusím taštičku na knoflík - velkou, na svetr! Oh! Docela to ujde! Každý kdo šije by šel asi do mdlob při pohledu na první tašku, i druhou, třetí, čtvrtou... ale! U asi páté taštičky stejného střihu, kdy se mi konečně hezky potkaly švy, a nebyla tam žádná prasácká neplecha, a byla prostě taková že už se za ní moc nestydím :-D jsem si řekla, že je čas na nějaký složitější projekt! Dyť co?! Už jsem se hezky rozšila... ano, jak určitě tušíte, tohle je ten moment začínající zkázy. Když si hloupý Honza začal příliš myslet a spadl do pasti na zvířata. Našla jsem návod na takový báječný šitý kufřík! Ten prostě nutně potřebuju na ... klubíčka, co jinýho. Tak jo, pečlivě jsem si přečetla potřebný materiál, všechno kromě zipu jsem měla doma. I ten byl koupený během pár momentů... no všechno se pomalu pěkně sunulo k tomu, abych začala. Hezky jsem si podle paní na videu nastříhala díly a podšila je výstuhou - a přišlo našití zipu. Hej! Co je! Proč to jako nesedí?! Dyť jí to na videu sedne přesně a mě přečuhuje pět cenťáků?! ... několikrát jsem kontrolovala požadované materiály a všechno jsem měla bezvadně nachystané! Není možná, že to nevychází... tak jsem napsala paní, a přišla mi dosti strohá odpověď, že vždycky má něčeho radši víc než aby pak chybělo (což nevysvětluje to proč díl měl být dlouhý 70cm a zip 75cm...? Bez vysvětlení? Jasně, zkušenou švadlenku by to možná napadlo - ale zkušená švadlenka nepotřebuje polopatický návod. Takže trochu paradox..). A že tohle není návod pro začátečníky a ať raději zkusím něco jiného... Au. Zkusila jsem šít dál, ale byla tam další nejasná věc bez vysvětlení - a s každým dalším krokem mi bylo jasné, že to asi nedopadne tak jak jsem zamýšlela... Napřed jsem nadávala, ale pak jsem musela spolknout všechnu hrdost a přiznat si, že na to prostě nemám. Jsem jen začátečník a naložila jsem si toho příliš :-( byla jsem z toho fakt smutná, a připadala jsem si nejvíc neschopně... kufřík jsem rozpárala a zbytky hodila do popelnice. Hlavně ten (posranej) zip, kterej jsem na to speciálně objednávala. Abych si tak úplně nesypala sama popel na hlavu - on ten návod asi taky nebyl úplně nejlépe připravený... sice tam paní pět minut vysvětluje, co je ronofix (= výstuha) - ale pak se nezmíní, že je potřeba ustřihnout 5cm zipu...? Aha? 

.... pokračování ... 

Proběhla u mě nutná fáze sebenenávisti typu “už nikdy šít nebudu, nemám na to” a docela rychle to vystřídalo svrbění... přece to nenechám jen tak! Zkusím prostě úplně ten nejvíc natvrdlej návod, a to by bylo, aby nebylo! Tak jo. Chvilku jsem slídila na Pinterestu, a našla jeden fotonávod na “držák ponožkovek” (nenapadá někoho poetičtější název???) - no naprosto I-D-E-Á-L-N-Í projekt! Byla jsem celá nedočkavá - hned jsem si (SAMA - ne podle návodu!!!) udělala střih (a teď to jakože neřikám nahlas - obdélník :-D) - využila jsem na to přesně ty zbytky z pokoněného kufru - a opravdu během pár chvil bylo hotovooo! Pak mi teda chvilku brnkaly na nervy stiskací knoflíky, takový malý otravný hendek, co se porád posouvá a musí se zatloukat div ne Thorovo kladivem - ale i to se po takovém “patomatovském” měření povedlo... a oh! Zvládla jsem to! 

(Tady  najdete ten návod! Jestli se tu najde někdo, kdo s šitím začíná nebo chce začít - máte tu právě ode mě to nejlepší doporučení - nikdo jiný by vám nedoporučil lepší projekt na začátek! Fakt! :-D )

Kdyby jako někdo nevěděl - eh, hehe, to jsem asi měla zmínit na začátku - co to je, ty ponožkodržky - je to taková právě kapsička, z hrozně rozkošné látky, s knoflíčky, kam jako do pelíšku uložíte ponožkovky s rozpletenými ponožkami - zacvaknete knoflátky - a nestane se, při nějakém transportu nebo “šukání po světnici”, že by se vám sesunuly z jedné jehlice. Ženiální! Hleďte! 

Jo tady jsou moje borůkové fusekličky - Mustikka socks od Sari Nordlund. Z mojí barvené borůvkové vlnky ♥

(Jaká ironie, že momentální ponožky pletu na hybridních jehlicích CrasyTrio od Addi... ale hned další fusekle už budou v držáčcích!)

Jo - mám dva držáčky na 15cm a dva na 20cm jehlice. Kdyby někdo shledal, že právě něco takového potřebuje... napište, ráda jeden držáček od každé velikosti pošlu do světa.. jen tak prostě, z čisté dobroty srdce :-D :-) ne vážně! ♥ musíme být na sebe v týhle divnodobě hodný, no ne? :-) (A prosím, ráda pošlu komukoliv - ale pokud mi napíše nějaká švadlenka, tak se i tak budu hanbou propadat, jistě se na nich nějaká nedokonalost objevit dá :-D)

Takže - jeden 15cm, jeden 20cm! Najdou někde domov? :-) ♥

Tímto se zatím loučím! A zase za měsíc - ahoooj! Držte se, tyhle děsný únorový dny jednou skončí, a až začnou vylézat sněženky, a bude víc sluníčka a slyšet ptáčky, všechno bude o dost lepší ♥♥♥