Dva obři ze severu
Už je mi trochu trapné si na začátku každého článku sypat popel na hlavu za to, že nepíši tak, jak jsem si předsevzala a raději už ani nekoukám na datum posledního článku (to je lež, moc dobře vím, že to bylo na začátku ledna... -_-).
Zima bývá vždycky dosti úzkostná, ne že bych netvořila, ale celkově je to takové mrtvolné období a určitě nejsem jediná, kdo ztrácí své tvořící mojo... a tím pádem energie na psaní článků je naprosto v nedohlednu - a když mě z jara sem tam napadalo, že bych tedy mohla něčím přispět, nějak jsem měla dojem, že "nic není dost dobré na článek".
Ale snažím se být plná naděje, takže teď to přišlo - myšlenka a pocit, že teď je ta správná chvíle na článek! Takže dnes Vás budu bavit (pravděpodobně ne :D) plkáním o dvou obrech ze severu!
Tenhle stupidní název mě napadl sám od sebe, bohužel - když jsem přemýšlela o posledních dvou velkých projektech, co jsem dokončila, a totiž o dvou obřích šátcích. A severu v nich vidím dost. Kže tak. :)
Není žádným tajemstvím, že jsem fanda velikých šálů a plédů, a protože mám těchto doplňků dost, proč nepřidat na pletací list další dva, že.
Prvním obříkem je tedy šál Lunae od Natasjy Hornby. Po dlouhé době to byl šál, který když jsem viděla poprvé na instagramu, věděla jsem, že ho musím mít. Mamon je úžasná věc, že?
Měla jsem okamžitě v hlavě ideu velkého, přírodního vlněného (k tomu mírně později), vikingského šálu, který bude mým nejlepším přítelem pro různé historické akce a trhy.
Přírodně vlněným myslím spíše rustikální, lehce kousavou, leč pěkně hřejivou vlnu - to je dle mých osobních měřítek "přirozená vlna". Samozřejmě na hebkém merinu není nic nepřirozeného, jen moje vnímání je spíše do toho středověku - tolik tedy k pochopení mojí terminologie. :)
Šál je přesně takový, jaký jsem si vysnila. Mozaika vypadá úžasně a i ty třásničky jsou výborné - vůbec ne infantilní, jak jsem se zpočátku lehce obávala. Pletla jsem z Tukuwool - barvy Mantu (základní), Runo (světlá) a Nila (zlato-hnědá). S Nilou jsem měla ze začátku trochu potíž, nebudu zde popisovat, jako co mi ta barva připadala, ale když se šál zvětšoval, už mě ta představa naštěstí opustila :D
Pozor, spoiler! S pletením byl mírný problém ve chvíli, kdy byla hotová "podélná nudle" a měla se na to připlétat mozaiková bordura. Autorka vůbec nevysvětlila, jakým způsobem se má rozmístit x set ok - ale díkybohu za osvětu v podobě hotových projektů na Ravelry, našla jsem tam perfektní pomůcku; takže potom už šlo všechno celkem hladce. Musela jsem tedy ještě na konci přiháčkovat lem na vrchní část šálu, protože to bylo poměrně vachrlaté, ale celkem se to srovnalo.
Končím s technickými údaji a zde jsou nějaké fotky! ♥
A teď je řada na druhého giganta!
Je jím můj svatební šál ♥♥♥
(A trocha svatebního tlachání... ale neomlouvám se za to! Pokud to někoho nezajímá, jednoduše přeskočte následující mega-odstavec! :))
Nikdy jsem nebyla nějaký velký fanoušek svateb a rozhodně jsem si od školky nepředstavovala, jaká jednou budu nevěsta a jaké budu mít šaty a boty a vlasy a ženicha... :D Takže když jsme začali vážně uvažovat nad svatbou, snažila jsem se všechno řešit spíše prakticky, než emočně - datum svatby jsme zvolili podle volného dne místa na hostinu, tedy 11.5., což je samo o sobě asi také pěkné datum. Místo obřadu jsme vybrali okamžitě, kaple na Vlčí hoře (tedy rodiště mého milého) - což je krásné místo, já se se svým rodným Ústím rozhodně chlubit nikde nemůžu :D
A pak přišel na řadu výběr rautu - což byla celkem zábava, i když nakonec, jak to tak bývá, jsem ochutnala asi tak desetinu ze všech možných dobrot. Ale soudím, že to bylo vynikající, protože to všichni hosté chválili - a i to málo, co jsem jedla, bylo opravdu lahodné. Nechtěla jsem žádné "klasické tradice" jako rozbíjení talířů, krmení se polívkou, házení kytky či boty a ani klasický dort jsme neměli. Jednoduše se mi nechtělo... Jediné, co bych určitě změnila, byl pan DJ, který si přes náš seznam playlistů v klidu pouštěl co chtěl, takže tam zazněl i Michal David, nějaké ty pecky z osmdesátých (nic z toho jsem vážně nechtěla) a korunoval to Mašinkou, a to jsem doopravdy lezla pod stůl. Ale lidi se bavili, takže to byl asi můj (a několika dalších lidí - spíše z mé větve :D) subjektivní pocit.
Samotný obřad se povedl velice, měli jsme nejlepšího kněze, co jsme si mohli přát (nejsme klasicky v církvi - věřící; ale měli jsme církevní sňatek), krásnou hudbu jsme si navymýšleli (Hra o trůny na příchod, Spikeroog ze Zaklínače na prostřední song a konečná ke gratulacím byla "hobití" z Pána prstenů...).
A bylo to krásné, ach. Kdybych mohla, zopakuji si to ještě jednou, dvakrát, třikrát, abych to všechno mohla řádně vstřebat a užít. :)
A teď tedy k mojí garderobě - konkrétně k šátku!
Nápad se svatebním šátkem jsem vlastně měla, sic trochu nejasně, od samého začátku. Skoro mi to připadá jako taková "tradice" u pletařek. A téhle tradici jsem se rozhodně nebránila :)
Bylo to stejné, jako u šátku Lunae - když jsem listovala časopisem Laine, viděla jsem šál Midsummer Rose od velice nadějné norské návrhářky Lene Tøsti - úžasně veliký a dechberoucně krásný krajkový šál... Věděla jsem, že ho budu plést - a jako svatební se přímo nabízel. Nechtěla jsem klasicky bílý - to už jsem měla sukni a na míru šitý vršek - a když jsem viděla u Vlněnek klubíčka od Fyberspates Vivacious 4Ply v barvě Heavenly, měla jsem jasno. Už ten název!!! Vlněnky byly skvělé a objednaly mi přesné množství, tedy 4 klubka této krásy, dorazilo to extra rychle a já se dala do práce! Byla jsem odhodlaná doplést ho za každou cenu - klidně i s nějakým tím nočním pletením a následnými kruhy pod očima - makeup to jistí - ale nebyla bych to já, abych ho neblokovala dva dny před svatbou, že.
K barvě šátku - bylo úžasné, že kytku, kterou jsem zařizovala den před svatbou, jsem si vybrala pěkně ladící i k šálu... match! A byla to náhoda, protože modré hortenzie nemuseli mít... a já je mám zrovna tolik ráda :)
Obvykle se za svoje nápady tolik nechválím, ale tentokrát ano, protože svatební šál je prostě něco, co je s tím rituálem hodně silně spjato, a kdykoliv ho jen vidím, tak si na svatbu vzpomenu. Takový jakoby suvenýr :) Který mohu využívat dle libosti. Krása a praktičnost v jednom. Třeba takový svatební vršek vážně netuším, kdy znovu obleču. :D (ano, jistě, na nějaké nóbl akce možná, ale oblečení na nóbl akce mám víc, než stihnu unosit...)
Teď pár fotek!
Zima bývá vždycky dosti úzkostná, ne že bych netvořila, ale celkově je to takové mrtvolné období a určitě nejsem jediná, kdo ztrácí své tvořící mojo... a tím pádem energie na psaní článků je naprosto v nedohlednu - a když mě z jara sem tam napadalo, že bych tedy mohla něčím přispět, nějak jsem měla dojem, že "nic není dost dobré na článek".
Ale snažím se být plná naděje, takže teď to přišlo - myšlenka a pocit, že teď je ta správná chvíle na článek! Takže dnes Vás budu bavit (pravděpodobně ne :D) plkáním o dvou obrech ze severu!
Tenhle stupidní název mě napadl sám od sebe, bohužel - když jsem přemýšlela o posledních dvou velkých projektech, co jsem dokončila, a totiž o dvou obřích šátcích. A severu v nich vidím dost. Kže tak. :)
Není žádným tajemstvím, že jsem fanda velikých šálů a plédů, a protože mám těchto doplňků dost, proč nepřidat na pletací list další dva, že.
Prvním obříkem je tedy šál Lunae od Natasjy Hornby. Po dlouhé době to byl šál, který když jsem viděla poprvé na instagramu, věděla jsem, že ho musím mít. Mamon je úžasná věc, že?
Měla jsem okamžitě v hlavě ideu velkého, přírodního vlněného (k tomu mírně později), vikingského šálu, který bude mým nejlepším přítelem pro různé historické akce a trhy.
Přírodně vlněným myslím spíše rustikální, lehce kousavou, leč pěkně hřejivou vlnu - to je dle mých osobních měřítek "přirozená vlna". Samozřejmě na hebkém merinu není nic nepřirozeného, jen moje vnímání je spíše do toho středověku - tolik tedy k pochopení mojí terminologie. :)
Šál je přesně takový, jaký jsem si vysnila. Mozaika vypadá úžasně a i ty třásničky jsou výborné - vůbec ne infantilní, jak jsem se zpočátku lehce obávala. Pletla jsem z Tukuwool - barvy Mantu (základní), Runo (světlá) a Nila (zlato-hnědá). S Nilou jsem měla ze začátku trochu potíž, nebudu zde popisovat, jako co mi ta barva připadala, ale když se šál zvětšoval, už mě ta představa naštěstí opustila :D
Pozor, spoiler! S pletením byl mírný problém ve chvíli, kdy byla hotová "podélná nudle" a měla se na to připlétat mozaiková bordura. Autorka vůbec nevysvětlila, jakým způsobem se má rozmístit x set ok - ale díkybohu za osvětu v podobě hotových projektů na Ravelry, našla jsem tam perfektní pomůcku; takže potom už šlo všechno celkem hladce. Musela jsem tedy ještě na konci přiháčkovat lem na vrchní část šálu, protože to bylo poměrně vachrlaté, ale celkem se to srovnalo.
Končím s technickými údaji a zde jsou nějaké fotky! ♥
A teď je řada na druhého giganta!
Je jím můj svatební šál ♥♥♥
(A trocha svatebního tlachání... ale neomlouvám se za to! Pokud to někoho nezajímá, jednoduše přeskočte následující mega-odstavec! :))
Nikdy jsem nebyla nějaký velký fanoušek svateb a rozhodně jsem si od školky nepředstavovala, jaká jednou budu nevěsta a jaké budu mít šaty a boty a vlasy a ženicha... :D Takže když jsme začali vážně uvažovat nad svatbou, snažila jsem se všechno řešit spíše prakticky, než emočně - datum svatby jsme zvolili podle volného dne místa na hostinu, tedy 11.5., což je samo o sobě asi také pěkné datum. Místo obřadu jsme vybrali okamžitě, kaple na Vlčí hoře (tedy rodiště mého milého) - což je krásné místo, já se se svým rodným Ústím rozhodně chlubit nikde nemůžu :D
A pak přišel na řadu výběr rautu - což byla celkem zábava, i když nakonec, jak to tak bývá, jsem ochutnala asi tak desetinu ze všech možných dobrot. Ale soudím, že to bylo vynikající, protože to všichni hosté chválili - a i to málo, co jsem jedla, bylo opravdu lahodné. Nechtěla jsem žádné "klasické tradice" jako rozbíjení talířů, krmení se polívkou, házení kytky či boty a ani klasický dort jsme neměli. Jednoduše se mi nechtělo... Jediné, co bych určitě změnila, byl pan DJ, který si přes náš seznam playlistů v klidu pouštěl co chtěl, takže tam zazněl i Michal David, nějaké ty pecky z osmdesátých (nic z toho jsem vážně nechtěla) a korunoval to Mašinkou, a to jsem doopravdy lezla pod stůl. Ale lidi se bavili, takže to byl asi můj (a několika dalších lidí - spíše z mé větve :D) subjektivní pocit.
Samotný obřad se povedl velice, měli jsme nejlepšího kněze, co jsme si mohli přát (nejsme klasicky v církvi - věřící; ale měli jsme církevní sňatek), krásnou hudbu jsme si navymýšleli (Hra o trůny na příchod, Spikeroog ze Zaklínače na prostřední song a konečná ke gratulacím byla "hobití" z Pána prstenů...).
A bylo to krásné, ach. Kdybych mohla, zopakuji si to ještě jednou, dvakrát, třikrát, abych to všechno mohla řádně vstřebat a užít. :)
A teď tedy k mojí garderobě - konkrétně k šátku!
Nápad se svatebním šátkem jsem vlastně měla, sic trochu nejasně, od samého začátku. Skoro mi to připadá jako taková "tradice" u pletařek. A téhle tradici jsem se rozhodně nebránila :)
Bylo to stejné, jako u šátku Lunae - když jsem listovala časopisem Laine, viděla jsem šál Midsummer Rose od velice nadějné norské návrhářky Lene Tøsti - úžasně veliký a dechberoucně krásný krajkový šál... Věděla jsem, že ho budu plést - a jako svatební se přímo nabízel. Nechtěla jsem klasicky bílý - to už jsem měla sukni a na míru šitý vršek - a když jsem viděla u Vlněnek klubíčka od Fyberspates Vivacious 4Ply v barvě Heavenly, měla jsem jasno. Už ten název!!! Vlněnky byly skvělé a objednaly mi přesné množství, tedy 4 klubka této krásy, dorazilo to extra rychle a já se dala do práce! Byla jsem odhodlaná doplést ho za každou cenu - klidně i s nějakým tím nočním pletením a následnými kruhy pod očima - makeup to jistí - ale nebyla bych to já, abych ho neblokovala dva dny před svatbou, že.
K barvě šátku - bylo úžasné, že kytku, kterou jsem zařizovala den před svatbou, jsem si vybrala pěkně ladící i k šálu... match! A byla to náhoda, protože modré hortenzie nemuseli mít... a já je mám zrovna tolik ráda :)
Obvykle se za svoje nápady tolik nechválím, ale tentokrát ano, protože svatební šál je prostě něco, co je s tím rituálem hodně silně spjato, a kdykoliv ho jen vidím, tak si na svatbu vzpomenu. Takový jakoby suvenýr :) Který mohu využívat dle libosti. Krása a praktičnost v jednom. Třeba takový svatební vršek vážně netuším, kdy znovu obleču. :D (ano, jistě, na nějaké nóbl akce možná, ale oblečení na nóbl akce mám víc, než stihnu unosit...)
Teď pár fotek!
Příprava!
Romantický začátek, ano ano... V posledních řadách, kdy mi jedna řada trvala asi padesát minut, už mi to tak romantické ale nepřipadalo :D
Jedna společná, na závěr. Mám tak velice handsome manžela ♥ (Vybírat jeho kostým bylo z počátku celkem peklo - ale vybrali jsme dobře v Barrandovském fundu - fundusu? -_- nějak mi uniká čeština..)
Po svatbě jsme se vydali na pár dní do Budapešti - odpočinout si od toho stresu do lázní... Trochu jsem plánovala, že se podívám do nějakých tamních klubíčkáren - ale sešlo z toho, vůbec jsem nenabyla dojmu, že bych tam mohla objevit nějaké poklady -__-
Nicméně! Za dva týdny odjíždíme s drahým do Anglie a Walesu! A tam se rozhodně chystám napravit budapešťské strádání. Takže materiál na článek předpokládám bude - ale tentokrát se moudře vyvaruji slibů a představ o čase :D
Všem mávám a přeji krásný začátek léta! ♥
Komentáře
Okomentovat
Moc děkuji za čtení článků, prohlížení obrázků a za (doufám :) milé a především slušné reakce ♥