Úmorný únor

 Kochací. Dnešní - tedy únorový článek bude jen a pouze kochací. Se špetkou deprese na začátek.

Ráda bych napsala hned nějaký pozitivní úvod - něco jako “doufám, že se vám daří dobře”, nebo “doufám, že jste si užili zimy dosyta....”. Ale to by znělo těžko uvěřitelně, a tak budu raději upřímná. Letošní zimu si myslím nikdo nijak moc neužil. A abych nezobecňovala, napíšu, jak jsem na tom já. Není to dobrý. Zdraví jsme, chválapánubohu, v rodině a v okruhu nejbližších, všichni. A o to samozřejmě jde v první řadě, tak co ten mrzoutský úvod? Ale jak jsem se bavila s kamarádkou Pao - o hlavu už se nikdo moc nezajímá... duševní stav a pohoda se bere na lehkou váhu. A přitom, zejména v téhle době, je to možná to hlavní; pokud tedy nejste fyzicky indisponováni. 

U mě se všechno nějak plíživě přikradlo. S neustálými změnami zákazů a musů, jsem zletargičtěla a jakási moje veselá naděje ohledně nadějných zítřků, kterou obvykle chovám, je pryč. Jakkoliv se mě situace významněji nedotkla, denně si říkám, jak jsem na tom dobře; hezky doma na mateřské... ale ono se ochodí i tohle. Úplná izolace začne být také útrpná. Letošní zima byla opravdu zima - žádné bahno, čvachta - hezky sníh a mrazy a všude led, nikam jsem nemohla vyjít na procházku (kvůli kočáru), leda táhnout saně, a to bych se strhla už před domem... Věděla jsem, jak jen málo stačí, abych začala svojí malou “samoléčbu”; potřebuji aby ten zatracený sníh konečně odtáhnul a abych mohla někam ven. Ty dny se tak táhly a já propadala opravdu uzoufalému stavu mysli! Už jsem cítila, jak se moje rozpoložení zrcadlí v chování k okolí; byla jsem jak natlakovaný hrnec (který bouchal až příliš často)... 

Jednoduše, nebylo a stále mi není pořád hej. Jen tak se to asi nezlepší, zoufalé vládní kroky ještě jistě chvíli potrvají a celá situace a její dopady... no to bych zněla až moc pesimisticky. Ale pro to jste sem určitě nepřišli. Zkusím tedy náladu trochu zvednout. :-)

Obecně si myslím lidé tíhnou, (a je to tak moc dobře!), k vytvoření si rituálů, které pomáhají zvládnout stresové a nepohodové situace. Ne že bych si to cíleně naplánovala, ale až teď si uvědomuji, jak jsem se v tomhle nepříjemném čase upnula na různé opakující se maličkosti. Jak mi každodenní procházka občerství hlavu, jak jedna uháčkovaná kytička denně bude dávat najednou velký smysl a budu se na ni těšit; dopoledne káva s perníčkovým sirupem a k večeru aromalampa... a tak. Jistě nejsem sama, kdo si vytvořil podobné rituálky. Nějaké ostrůvky normálnosti a útulnosti. 

Pořád mám ale na paměti, že opravdu jsem doma na mateřské a “nic mi nechybí”. Mám úžasného synka a žiju na krásném místě, a moje klubíčková skříň praská v pantech. Za to jsem neskonale vděčná, a je mi neskutečně líto všech, kdo díky momentální situaci (která se tak “momentálně” táhne už rok) přišli o živobytí a o práci... takže si rozhodně nehodlám stěžovat - ale také nebudu předstírat, že se tahle situace mě vůbec nedotýká a že jsem optimisticky naladěná.  

Tak. Se svojí srandovní mateřskou nejspíš moc dobročinnosti nenadělám; a došla jsem názoru, že udělám nejlíp, když se pokusím alespoň někomu udělat radost. Nějak. A tak jsem si říkala, že pokud se mi díky tomuhle článku podaří někoho opravdu virtuálně, hřejivě obejmout, potěšit, nadchnout nebo inspirovat... nebudu chtít víc. 

Přemýšleli jste někdy o takové té zapeklité otázce, jaké 3 věci byste si vzali na opuštěný ostrov? (Mezi moje tři věci roky a roky patřily moje vysoké gothic boty s přezkama... no už se s nima vidím někde na pláži fakt... :D) 

No, ale teď myslím hlavně na pletení... a jakou jednu pletenost byste si tam vzali vy? (Napište mi to, prosím, opravdu mě trýzní zvědavost! Třeba do komentářů tu nebo na FB nebo soukr!! Budu čekat! :-))

A přemýšleli jste někdy o tom, jaký šátek, z té hromady napletených šátků, je TEN JEDEN? Ten jeden top šál, který byste s sebou vzali kamkoliv, a kdybyste museli utíkat, byl by to váš postapokalyptický společník?

Já se touhle (možná podivnou) otázkou zabývala roky. Ale moje odpověď byla pořád stejná... můj japonský květinový šál. Přestože - a asi to ani nemusím psát, protože kdo ne, ale - upletla jsem hodně šátků, vyzkoušela jsem snad všechny konstrukce, vzory, barvy, techniky; tak i přes všechno co jsem kdy upletla, vítězil VŽDYCKY můj háčkovaný barevný šátek, z kousavé příze od Dropsu (příze Delight, odstín 10. Ikonická!!!). Japonské květy! Nad jednoduchou a elegantní genialitou tohoto vzoru se mi tají dech pořád, až doteď. A není to jen ta “klasika”, háčkovala jsem “nepokroucenou” verzi okvětních plátků, kterou vymyslela a vyšperkovala milá Jana z Kohoutího vršku... a můj barevný šál má v sobě asi 6 kytek původního vzoru, a pak už tyhle Janiny vylepšené... Já ten šál miluju. Fakt miluju. Je nejlepší ze všech, co mám. Všechno se na něm dokonale propojuje, a je prostě “můj”. 

Minulý rok jsem cítila potřebu zase vzít do ruky háček a demonstrovat, že jsme to ještě nezapomněla. Přemýšlela jsem, co teda budu háčkovat, a nakonec padla volba na sestru japonských květin. Nebyla jsem si jistá, jestli je moudré háčkovat druhý stejný šál... ale asi to byla nějaká intuice nebo co. 

O barvě jsem ani dlouho nemusela dumat - potřebovala jsem prostě odpočívat a snít, chumlat se v nádherném materiálu a být něhou protkaná :-) Ledová šalvějová. Jedině. Nádhernost. Přesně to splňuje všechno, co jsem od šátku chtěla - a dostala. 

Šátek jsem započala - a brzy odložila... bylo léto a bylo krásně a teplo a nebyl čas a potřeba se mohérově tulit. Ale čas šátku se opět přikradl, a v nejtěžším temnu, kdy se všechno začínalo zase uškrcovat a utahovat, jsem ho vytáhla. Čekal na mě, trpělivě, klidně, a já mu přidávala každý den jednu kytičku do jeho krásy. Ze začátku - z toho obnoveného zimního začátku - jsem si říkala, že to je na dlouho a že to je takový ne zrovna zábavný projekt na dokončení... dokonale jsem se pletla. Teda háčkovala :-)

Ono to opravdu nebylo hotové za dva dny, ale uteklo to - a najednou je tu... 

Jestli se dá metaforicky utvořit snění, pak tohle tomu přesně odpovídá. Já už ho nikdy nesundám. Bude se mnou napořád, vezmu ho na všechny dovolené, na jih k moři i za polární kruh. Všude mě měkounce obejme a všude spolu budeme snít. Je to prostě ON. Ten jeden šátek. Ten jeden z té hromady, kterému dám vždycky přednost. 

Něco na tom opravdu je, každý den si uháčkovat jednu kytičku... je to takové zenově ucelené, nějakých 20 minutek si na chvilku odpočinete a u toho si představíte, jak se těšíte na procházky, na kávu s kamarádkou ve městě, na prohlížení výloh obchůdků, na život, na léto, na to všechno :-) 

Takovýhle šál si myslím, že prostě potřebujete. Vy, vy všichni, kdo tohle čtete. Já vím, že už víte, že ho potřebujete...! Je dokonalý. Tak moc krásný! A navíc mi tenhle vzor přijde tak nadčasový! Milovala jsem ho před téměř 10 lety, miluji ho pořád! A vsadím se, že za dalších 5, 10, 20 let ho pořád budu mít. Nebo možná jen v jiné barvě :)) Krajkový je, ale není nijak přehnaně přezdobený... a je tak ženský, neuvěřitelně! A může být naprosto jiný než tenhle nadýchaný, z alpaky, mohéru a hedvábí - nebo jiný než tamten z kousavého Dropsu... může být z jakéhokoliv materiálu a v jakékoliv barvě - i barvách. Prostě.. uháčkujte si také takového svého osobního strážce snění, přesně sobě na míru ♥ a jestli se vám nezdá lichoběžníková konstrukce (přestože mi můžete věřit, že je opravdu skvělá a praktická! A také se mi na začátku moc nelíbila...) - můžete si šátek uháčkovat v jakékoliv konstrukci vás napadne :-)

Lépe bych tuhle romantickou atmosféru nemohla utnout, než technickými informacemi - ale napíšu je jemně a měkce, aby vás to příliš nevytrhlo ze sna :-)

Háčkovala jsem ze 2,5 klubíček dánského Isageru Alpacy I. a necelých 5 klubíček Drops Kid Silk... měla jsem nachystaných 3 a 6 - ale něco zbylo, šátek jsem dělala stejně velký jako ten první barevný, a tak teď přemýšlím, jestli ho buď ještě nezvětším, nebo jestli si ze zbytku neudělám nějakou čelenku nebo baretíček :-))

Jo - a abych nezapomněla... šátek je na Ravelry  - ale už jaksi není k dohledání - dřív tam byl jako free návod a teď je součástí nějaké knihy... Kdyby někdo propadl zoufalství, že návod nenajde... tak nezoufejte a napište mi ;) ♥

                 

                      

Druhý únorový projekt byly další ponožky. Po rychlých lednových byly tyhle opět nimravé, krajkové a famózní <3 Mustikka socks od Sari Nordlund - první z mé naplánované devítky - a moje první ponožky pletené od špičky. Byla jsem z téhle varianty pletení ponožek trochu vyděšená, a byla to opět hloupost, protože stačilo kouknout na tutorial od Verypinkknits (nejlepší tutorialy má tahle paní!) a bylo všechno hned jasné. Takže nový level v ponožkování odemčen! Ponožky mě zaujaly hned, jak jsem je viděla - mají na sobě takové maličké boblíky, které opravdu (ve správně zvolené barvě :-)) připomínají borůvky - návod se tak i jmenuje (mustikka = borůvka). Ve své syslírně zatím nemám závratnou (no, vlastně ani žádnou, natož závratnou) zásobu ponožkových vlnek - abych si mohla nějakou fialkovou vhodnou vybrat; ale o to líp - na Divokém klubíčku (ne, nekoukejte tam, na to množství super ponožkových vln!! :D) jsem si pořídila nějaké ponožkovky vhodné k barvení. A tak mě čekal proces podobný vymýšlení vřesové barvy na můj svetr Koru. Na malém vzorku vyzkoušet základovou barvu, poté přidat nějaké spekle, ne moc, aby krajkový vzor nebyl příliš divoký; rozmístit je nějak pěkně na celé přadeno... Stálo mě to vzorků víc než s Koru svetrem, ale v závěru jsem si nabarvila vlastně dvě různé barvy, a na tu druhou už se také těším!

Tady jsou ty dvě nové - dala jsem jim pracovní název "talvi marjat" (zimní bobulky, světlejší příze vlevo) a "kaamos marjat" (temnostní bobulky; kaamos znamená takovou tu vleklou finskou půlroční tmu). Z temnostních bobulek jsou tyhle ponožky, a s barvou jsem nadmíru spokojená - prostě - je to neskonalá radost, si nabarvit přesně to, co chcete, namísto nekonečného hledání té pravé, která v závěru ani nebude skladem :-))

Samochvála smrdí, ale mě se prostě líbí. A ponožkám ta vpravo moc sluší... (:

 K návodu a jeho tvůrkyni. Sari Nordlund je finská designérka, poměrně oblíbená - a asi nejen ve Finsku docela slavná, dříve navrhovala pro Novitu (finský velkoklubíčkový magnát) - a jejím ponožkám (jejím designům ponožek, abych to upřesnila :-D) jsem myslím docela propadla. Taky moje ponožková devítka je skoro z poloviny plná jejích návodů. 

Těšila jsem se, jak návod vychválím až do nebes, ale řešila jsem docela zapeklitost u paty - nebylo mi to moc jasné, ale jsem ještě docela neznalá typů ponožkových pat, takže možná jsem prostě jen lama - a možná si návod vychválení do nebes zasloužil. 

O co šlo - pokud to někdo znáte a víte - prosím, poučte mě, já pořád tápu... Když se plete pata pomocí německých zkrácených řad, tak pak jsem čekala, že se po první polovině paty přeplete řadou či dvěma, aby když se tvaruje jakoby ta druhá polovina paty, tak aby se "takové to přetahovací dvojné oko" - určitě víte, co myslím - pletlo dobře. Ale tady se to ničím nepřeplétalo, a v podstatě se mělo to další přetahovací dvojné oko přetahovat z toho již přetaženého - takže to vypadalo, že to jedno už přetažené oko vytáhnu zas, a bude mít čtyři "nožičky"... ????? To fakt nechápu. Asi jsem něco prostě udělala blbě, nevím... vypadalo to hrozně. Vyřešila jsem to tak, že jsem si našla kdesi na netu nějaký obecný návod na německé zkrácené řady, kde se to řadou samozřejmě přeplétalo - a pletla jsem to podle toho... A voilá, vypadalo to nakonec stejně jako na originálních fotkách v návodu. Takže to nebyla žádná zvláštní úprava, ale prostě  totálně mě to zmátlo - a přiznám se, že na to pořád myslím :-D 

Jednou se mě někdo někde ptal, jestli mám syndrom druhé ponožky... Já jsem vůbec netušila o co šlo - co že to je za syndrom...? A tak mi bylo vysvětleno, že to je tak, že když upletete jednu ponožku, k druhé už se vůbec nemáte a je to největší peklo ji doplést. Uh. Chválabohu, že tenhle syndrom nemám. Kdybych ho měla, rozhodně by se ze mě nestal žádný "ponožkoplet" a vůbec bych se ponožkama nezabývala. Mám to téměř naopak - první ponožka mi vždycky trvá, než si zvyknu na vzor a tak vůbec - a druhou ponožku pletu za poloviční čas. Takže tady první ponožku jsem pletla asi 20 dní, a druhou snad jen týden, ani ne... :-) 

Po dopletení vyvstala další otázka - nebo spíš problém. Nemám blokovače ponožek. A rozhodně potřebuji blokovače ponožek!!! Takže teď slídím na Etsy a různě po internetu - a pořád se vracím ke králičím blokovačům, které jsou ale z "ú-ká", takže celní poplatky a tak... meh. -_- No, takže zatím blokuju na kusu polystyrenu - a chuděrky ponožtinky jsou na něm našpendlené. Tuhle chybu v matrixu rozhodně musím brzy napravit! 

Jinak jsem z ponožek nadšená, jsou tak krásné! ♥ Už teď se dost těším na další od Sari - ale to chvilku potrvá, protože.... jsem do severského eshopu objednala ponožkovou bibli od Laine.... a totálně jsem jí propadla. Nevíte někdo, proč se takhle samo-trestám? :-D Úplně mi ta kniha rozkopla můj ponožkový makenine seznam - a ani nevím jak, na jehlice mi samy naskočily ponožky Dear Björn... A nemůžu se od nich odtrhnout. Jsem prostě ztracená :-) 

Každopádně tady jsou Mustikka socks! A nutno podotknout, že se ze mě stává mistr na samofocení ponožek :-D To jako vůbec není sranda, si pěkně naaranžovat nohy, ještě takhle s hrnečkem, a pak se různě hrbit a kroutit s mobilem v ruce... Už se nemůžu dočkat, až mě takhle uviděj kolemjdoucí turisti - to bude atrakce větší než všechny okolní ovce a lamy - mohla bych si dát třeba nějakou kasičku s popiskem na plot - "dnes v 16:00 akrobatické ponožkové představení, přijďte a přispějte" :-D

A teď vstříc březnu! A jaru! Jakkoliv nebyl začátek tohohle článku možná úplně líbivý, čtivý a veselý... Snad se to v lepší obrátilo :-) Ale myslím, že je důležité, podat věci pravdivě a tak, jak jsou. Koneckonců - i přes divný stav věcí, se díky klubíčkům a pletení moje naděje ve veselé zítřky vrací. A to se počítá! ♥

Přeji Vám ten nejlepší možný začátek jara... A doufám, že se Vám čtení líbilo - a za měsíc se opět budu moc těšit! ♥♥♥